Na Ještědu

Na Ještědu

Zákaz vjezdu, parkoviště na Ještědu obsazené. Mladík co si kroutí letní brigádu u závory udělá krok směrem ke mně. Škrtnu o plyn a co nejpřátelštěji procedím skrz šátek: “Jedna motorka se nahoru určitě ještě vejde.“

Velké malé náhody

Velké malé náhody

Ok. Netušil jsem, že to skončí celý takhle. Kdy už přijde ta tma? Nebo tam fakt bude světlo? Bude to bolet? Nebo se tohle všechno kolem mě prostě jen vypne? Jak to vlastně celý začalo?

Dnes nepojedu rychle

Dnes nepojedu rychle

„Docela ti to řve.“, popotáhnul nosem a špinavým prstem ukazoval na moji motorku.

Usmál jsem se, což nemohl postřehnout, protože jsem měl stále ještě šátek na obličeji.

Pokývnul jsem souhlasně hlavou, sundal helmu a stáhl si šátek přes hlavu.


  • Věřím v rovnost pro všechny, kromě reportérů a fotografů.

    Mahátma Gándhí

  • Světlo dělá fotografii. Osvojte si světlo. Obdivujte ho. Milujte ho. Ale nad to všechno, poznejte světlo. Poznejte ho jak nejvíc můžete a poznáte klíč k fotografii.

    George Eastman

  • Pokud mám něco hodnotného vzkázat začátečníkům, bude to fakt, že ve fotografii neexistují zkratky.

    Edward Weston

  • Prvních 10 000 fotografií je nejhorších.

    Henri Cartier-Bresson

  • Byl jsem svědkem a tyto fotografie jsou mým svědectvím. Události které jsem zaznamenal by neměly být nikdy zapomenuty a nesmí se nikdy opakovat.

    James Nachtwey

     

  • Jestli tvé fotografie nejsou dost dobré, pak jsi nebyl dost blízko.

    Robert Capa


Fenomenální kytarista Sungha Jung

Mezi mé koníčky patří hra na kytaru. A tak jako ve všem, smažím se stále své dovednosti v této oblasti zlepšovat. Nutno říci že ne příliš úspěšně. Mé samostudium spočívá i v tom, že vyhledávám na internetu videa těch, kteří toto umění ovládají. Někteří z nich dokonce dávají soukromé hodiny (i já jsem si nějaké objednal). To na co jsem ale při svém hledání narazil zhruba před rokem mě skutečně posadilo na zadek.

Pokračovat ve čtení

John Hunter: hra na světový mír

John Hunter je učitel na státní škole ve Virginii. Jednoho dne položil všechny světové problémy na překližkovou desku o rozměrech 150x150 centimetrů a nechal svou třídu čtvrťáků tyto problémy vyřešit.

Pokračovat ve čtení

Jak jsem potkal Einsteina

„Mohl by sis dojít k holiči." navzdory všemu co kdy napsal Havránek s Jedličkou, toto byla věta rozkazovací. Ženatí muži mé tvrzení chápou a jazykovědci by se měli zamyslet, zda by se skladba věty a hlavně pak její kategorizace neměla přehodnotit a zohledňovat i kontext, ve kterém byla vyřčena. Možná by stačilo zohlednit, že byla vyřčena manželkou.

Pokračovat ve čtení

30 dní v podkroví světa IV.

Ráno nemohu dospat. Horko ze spacáku, který je připraven na teploty hluboko pod nulou, je otravné. Proužek světla, který dopadá skrz závěs okna, protíná prasklinu v omítce, která se táhne šikmo po celém stropě. Pohledem kopíruji klikyháky a prohlížím si mapy, které kolem praskliny vytvořili vlhko a plíseň.

Pokračovat ve čtení

30 dní v podkroví světa III.

„To tam nemůžou nacpat.“ Stojíme kolem hromady báglů a výstroje, která svou velikostí připomíná složený pionýrský tábor. Všech sedm nás postává mezi touto hromadou a třemi taxíky, které vypadají spíše jako šlapací autíčka než dopravní prostředky. Tohle má naší výpravu přesunout na autobusové nádraží, odkud se vydáme na osmihodinovou, dvě stě kilometrů dlouhou cestu, do výchozího bodu našeho treku.

Pokračovat ve čtení

30 dní v podkroví světa II.

„Ty vole sleduj!“ křičí můj kamarád z mokré čtvrtě. Otáčím hlavu a spatřuji velikého makaka, běžícího po římse hotelové budovy. Namířím kameru a snažím se zachytit ten velký, červený semafor, se zrzavým ochlupením, který právě mizí za rohem hotelu. Tak proto jsou tu na oknech mříže i ve vyšších patrech. Ty potvory nejsou líne dojít si pro kus žvance z několika kilometrů vzdáleného Swayambhunathu. Tak tomu říkám exotické ráno.

Pokračovat ve čtení