Namaste 2016 I.

Tak zase zpátky. Vystupuji z autobusu, ve kterém jsem strávil posledních 10 hodin.
"Hadžur!" ozývá se nad mou hlavou. Jen tak tak stačím zvednout ruce, abych chytil svůj batoh, seslaný řidičem ze střechy autobusu.

Pozoruji ulici. Tady se toho příliš nezměnilo. Všudypřítomná špína a prach, lidé sedící před svými domovy, věnující se činnostem tak běžným, jako je vybírání vší z hlavy rodinného příslušníka, dloubání se v nose, nebo přebírání čočky na dnešní porci dalbhatu. Projíždějící motorka kníkavým hlasem upozorní na svou přítomnost a jeep naproti ní odpovídá jasným sytým klaksonem. Vozidla vymetou výmoly, každé na své straně silnice a do vzduchu zvednou asi padesát kilo prachu. Otáčím se a zavírám pusu. Není to nic platné. Prach proniká do mého všemi otvory, které nemám zakryty. Občas mám podezření, že ani ty, které zakryty mám, nezůstávají ušetřeny.
V okrově šedém oblaku se objevují siluety postav a pomalu z něj vystupují. V téhle šedi prachu a odpadků, které se povalují všude kolem, vypadají ženy právě jdoucí po ulici, jako malý zázrak. Jsou oblečeny do čistých, zářivě barevných šatů. Převažuje červená, následována žlutou a zelenou. Jak to sakra dělají? Mně tady v Nepálu stačí vylézt ráno na ulici a po deseti minutách nicnedělání jsem špinavý jak prase.
Ženy procházejí kolem mě. Štěbetají a s úsměvem si mě prohlížejí. Tady jsem exot. Ženy si rukama zakrývají ústa, jako bych mohl rozumět tomu, co si o mně povídají. Kývnu hlavou a pozdravím "Namasté". "Namasté", odpovídají mi a navrch přihazují několik úsměvů.

Skládka vedle "guesthousu", ve kterém jsem strávil před pěti lety strávil noc, zmizela. Jsem zvědavý, jak se změnil uvnitř, ale majitel mi zkroušeně oznamuje, že bohužel nemá místo. Naproti místo mají a mají i restauraci na střeše. Není co řešit. "Namasté," zdravím majitele a aniž bych se ptal na cenu, přijímám jeho pozvání. Cestou vzhůru po schodech míjíme jeho manželku, "Namasté", zdraví mě a usmívá se.
"Namasté," slovo, které mě bude provázet celý měsíc. Pozdrav, který tady v Nepálu vyřknu za den častěji, než "Dobrý den" u nás doma. A to i přesto, že za jeden den tady, potkám pouhý zlomek z počtu lidí, který potkávám denně v Praze. "Namasté", pozdrav, který znamená "Klaním se Vám", nebo také "Klaňte se mně". V mém případě to bude vždy znamenat ""Klaním se Vám"".

... a tak začínají příbehy "Namasté 2016"