Na slovo
Nikdy jsem nebyl ten, co poslouchá na slovo a jako malý kluk jsem býval mezi neposlušnými jedničkou. Moje žena by jistě řekla, že tato vlastnost, kterou se dle většiny rodičů pyšní snad všechny děti, mi zůstala dodnes.
Nikdy jsem nebyl ten, co poslouchá na slovo a jako malý kluk jsem býval mezi neposlušnými jedničkou. Moje žena by jistě řekla, že tato vlastnost, kterou se dle většiny rodičů pyšní snad všechny děti, mi zůstala dodnes.
"Já bych ti přála zažít tu bolest, když jsem rodila."" s lehkým opovržením pronesla má žena, když jsem jí strkal pod nos výsledek svého snažení o zažehnutí ohně v krbu. Příprava třísek neprobíhala úplně přesně podle mých představ a kus dřeva, který jsem si vybral, uhnul těsně před dopadem sekery. Má ruka však ne.
‚No tak ten je do praktického života úplně nepoužitelný!‘ zvolala jednoho dne má žena při sledování televize, kde právě probíhala jakási dovednostní soutěž. Vzhlédl jsem od počítače právě včas, abych viděl, jak dotyčný, který se stal terčem kritiky mé ženy, se právě snaží rozříznout dřevěný hranol napůl a používá přitom nesprávnou stranu pilky.