Vzdálenost v čase

"Jak daleko ještě?" Jsem si jist, že touha slyšet co nejnižší číslo je v mém hlase patrna.

"Tak tři, nebo čtyři."

Nebylo to úplně nejnižší číslo, ale tři nebo čtyři hodiny cesty před sebou je tady něco jako 'už jsme skoro tam.' Vzdálenost se tady neměří na kilometry, ale na čas. Je to ten nepřesnější údaj a po pravdě, si člověk v Himalájích představí vzdálenost snáze, je-li mu vyjádřena časem, než kilometry. Kilometry jsou tady matoucí. Jeden kilometr v prudkém svahu zabere více času, než deset kilometrů po vrstevnici.

"Myslel jsem že je to blíž."

"Couráš se," říká Tsering. Je jasné, že si mě hodlá zase vychutnat.

"Jsme vysoko a navíc mě zdržuje focení," omlouvám své tempo.

Jen se ušklíbne, namíří na mě svůj mobil a cvakne.

"Taky fotím a nezdržuje mě to," ani si fotku neprohlédne a schová svou Nokii do kapsy. Jasná provokace.

Nemám náladu se s ním zase hádat. Respektive nemám dech. On to ví a chce si ze mě dělat srandu. Poznám to.

"Neříkal jsi že je to dnes tak na šest hodin?"

"Jo, to jsem říkal ráno," souhlasně kývne hlavou do strany.

Tohle gesto jsem ještě nevypiloval. Nepálci nekývají na souhlas tak, jako my. Když vyjadřují souhlas, lehce kývnou hlavou do strany. Něco jako bychom my naznačovali neurčité 'možná, snad'.

"Takže bych čekal, že nám zbývá tak hodina," uvažoval jsem nahlas, když jsem odečetl od jeho odhadu pět hodin, které už jsme měli za sebou.

"A ty mi tady teď říkáš tři, nebo čtyři."

Když se v Himalájích ptáte na vzdálenost, je důležité koho a kdy se ptáte. Pokud se ptáte ráno nějakého pastevce, nebo nosiče, dostanete kratší časový údaj, než když se na stejnou vzdálenost zeptáte odpoledne, nebo v podvečer nějakého majitele 'guesthouse'. Ten vám zaručeně řekne, že je to ještě hodně daleko, ještě mnoho hodin a že tedy by bylo dobré přespat, povečeřet a posnídat právě u něj, protože do cíle už to dnes opravdu nestihnete. Nemám jim to za zlé. Je to takový malý, neškodný trik a pokud jim na něj skočíte, většinou nelitujete, protože jejich vděčnost a ochota s jakou vás hostí, neznají hranic. Tsering mi ale přespání nenabízel.

"Tři nebo čtyři hodiny, není to moc?"

Usmívá se a připravuje si smeč: "Já ale neříkal tři nebo čtyři hodiny."

Čumím na něj jak puk. Že bych už měl halucinace? Že by nové příznaky vysokohorské nemoci?

"Před chvíli jsem se tě ptal a tys řekl, že máme do cíle tři, nebo čtyři...", mou litanii mávnutím ruky a smečuje: "Neřekl jsem hodiny. Měl jsem na mysli dny. Tím tvým tempem, tři nebo čtyři dny."

Zase se tlemí a nasazuje ten svůj ironický úšklebek. Mám rád jeho humor.