Dialog v podkroví světa

Tsering: "Proč sem lezeš?"

Já: "Abych mohl slézt zase dolů."

Tsering: "No tak to přece nemusíš lézt sem nahoru a můžeš rovnou zůstat dole."

Já: "No ale to bych tady nebyl."

Tsering: "No a proč chceš být tady nahoře, když stejně zase půjdeš dolů?"

Já: "No abych to tu viděl."

Tsering: "Co?"

Já: "No hory. Ty to nevidíš?"

Tsering: "Ty můžeš vidět i zespoda."

Já: "Odsud jsou hezčí."

Tsering: "Blbost! A navíc se ti tu blbě dýchá."

Já: "Tak hrozný to není."

Tsering: "A bolí tě tu hlava."

Já: "Už moc ne."

Tsering: "Stejně tě nechápu."

Já: "Ty to vážně nevidíš?."

Tsering: "Je to stejné, jako odspodu."

Já: "Není. Navíc mám dobrej pocit, když sem vylezu."

Tsering: "Dobrej pocit z toho že jsi vylezl na kopec?"

Já: "Kopec? Člověče jsme víc jak pět tisíc metrů vysoko!"

Tsering: "Takovej kopec jsem chodil jako malej kluk do školy."

Já: "Kecáš."

Tsering: "Nekecám. A byl jsem rychlejší jak ty."

Já: "Vždycky jsi rychlejší."

Tsering: "Každý je rychlejší než ty."

Já: "Nepřišel jsem sem závodit."

Tsering: "Tak proč jsi sem přišel?"

Já: "Podívej se na ty hory!"

Tsering: "Já je znám. Stejné jako odspodu."

Já: "Ty musíš bejt slepej."

Tsering: "A ty zase blbej."