‚Ale fuj, tohle se přece nedělá.‘ babiččina ruka pleskla ruku malého Sebastiana, toho času jedním prstem zabořenou do jeho pravé nosní dírky. Tříletý lovec vytržen ze své dobrodružné výpravy za ‚bubošema‘ vzhlédl ukřivděně vzhůru k autoritě a zároveň velmi rychle schoval svou pravou ručičku se svým posledním úlovkem za záda.

"Kdyby přišel, a řekl: Kamile, teď to budu potřebovat trochu srovnat, takže se nelekej. ale to on ne. Bez jediného varování jsem se ocitl o dva metry výš než kolegyně Spáčilová, která seděla na levé straně letadla."

‚Tohle si poslechni.‘ zaznělo doporučení od mé ženy a jala citovat z jakéhosi časopisu pochybné pověsti, který velmi nepokrytě koketoval s nálepkou feministický.

‚Mohl bys na mě počkat?‘ ozvalo se mi za zády a mně nezbývalo, než zpomalit své kroky. Žena si mě měřila pohledem, který naznačoval něco o neslušnosti a nevychovanosti, načež já svůj zrak sklopil, dávajíc tak najevo svůj stud.

Malé děti jsou našimi radostmi. Zvláště pak ty naše. A úplně nejvíce ty z našich, které se snažíme vychovávat a od kterých jsme vychováváni.

‚Neeeee!!!‘ srdce se mi zastavilo a na čele mi naběhla žíla. Výkřik sevřel mé hrdlo a mé hlasivky začaly diskutovat o tom, které že důchodové připojištění je nejlepší a jestli není trochu pozdě na jeho uzavření, protože se zdá, že čas jejich odchodu na zasloužený odpočinek právě nastal.

Specialista na vzdělávání, Sir Ken Robinson zpochybňuje způsob, jakým dnes vzděláváme naše děti. Je znám svým bojem za radikální přehodnocení školských systémů na celém světě.