Děti z Bhulbule

Děti nepálu jsou roztomile drzé. Některé. Většina. Pokřikují na vás nepálsky a prokládají své pokřiky šišlavou angličtinou, která se sestává většinou z pojmenování možných věcí, kterými je sem tam nějaký turista obdaruje. Když nemáte bonbóny, zeptají se na tužku, pokud nemáte tužku, balónkem nepohrdnou.

 "Pee ee eenn??" skoro zazpívala tahle holčička s nataženou rukou. Druhou ruku, ve které tiskla lízátka která dostala od kolegy, jenž tudy prošel před malou chvílí, schovávala za zády.

Natahuji svou ruku dlaní vzhůru a napodobujíc její žádost, hlasem lehoučce kňouravým, zpívám: "EEee ee eeepl?"

Holčička na mě třeští oči. Co to bylo? V očích se jí objevila směsice zmatení, studu a pobavení. Svět se najednou otočil naruby. Ona je přece ta, která tady o něco žádá. Jak to, že ten velkej, bílej, bohatej a nesmyslně se pachtící evropan chce něco po mě?

Během chvíle schovává za záda i druhou ruku. Opět se na mě podívá a nyní už nesměle, bez drzého podtónu a o poznání tišším hlasem opět řekne: "Pen?"

Jsem drsný, neúprosný a rozhodnutý dát té malé, drzé, roztomilé špindírce lekci ze zahraničního obchodu. Bez mrknutí oka, s nataženou rukou  opakuji: "Apple?".

Chvíli se na mě ještě dívá zmateně, ale najednou se jí na tváři rozleje úsměv. Pochopí, usměje se ještě víc, kývne hlavou a utíká směrem ke dveřím kamenné chýše s plochou slámovou střechou, za nimiž tuším její domov. Chvíli čekám a ona najednou vychází ze dveří. Poskakuje zpět směrem ke mě, prsty svých špinavých ručiček (již bez lízátek) rozpačitě proplétá mezi sebou a malinko provinile se usmívá. "No apple." oznamuje mi výsledek své mise.

Vytahuji z kapsy připravené propisky a rozdávám je o sto šest. Jsou to jen propisky, ale dokáží rozzářit jejich oči neskutečným způsobem.

 

Minipříběhy

  • SherpaVe středověkém nepálském městečku Upper Pisang ve výšce cca 3300 m.n.m. nabízela malá kyselá, nevzhledná, ale šťavnatá a dobrá jablíčka po dvaceti rupiích za kus. Nepálka kasty Sherpa. Koupil jsem si jich hned pět. To jí ale nestačilo na to, aby mi dovolila udělat fotku.

    Pokračovat ve čtení

  • Písečná bouřeNa cestě z Muktinathu do Jomsomu, nás po dva dny sužoval silný vítr, který zvedal oblaka prachu a písku a hnal je korytem Kali Ghandaki proti nám.Fotograf si tuhle část cesty zrovna neužívá, protože zvednout fotoaparát k oku chce notnou dávku odvahy a srdce pokerového hráče.

    Pokračovat ve čtení

  • Večer nad MuktinathemCesta dolů je náročnější než cesta vzhůru. Zbývají tak dvě hodiny než se úplně setmí. Sám v Himalájích, ve výšce 5000 metrů se dostavují neskutečně krásné pocity, které ale nesmí ovládnout vaší mysl natolik, abyste zapomněli na obezřetnost...

    Pokračovat ve čtení

  • Kadeřník neznámýSeděl před vchodem do budhistického kláštera ve městečku Muktinath. Prameny zacuchaných vlasů mu sahaly až po kotníky a když jsem s ním zavedl řeč říkal, že trvalo celých devatenáct let, než se mohl pochlubit takhle dlouhou parádou. Co žilo uvnitř těch dredů jsem raději nezkoumal.

    Pokračovat ve čtení

  • Pálení hrncůBhaktapur, královské město na okraji Kathmandu je zajímavé především původním stylem života. Na ulicích se suší kukuřice a obilí, vyřezávají dřevěné hračky, v keramických dílnách vyrábějí nádobí, sošky a další předměty z hlíny. Tyto výrobky pak vypalují v hromadách doutnající slámy. Žádné pece, jen hromady doutnající slámy a popela...

    Pokračovat ve čtení

  • Pálení hrncůDěti nepálu jsou roztomile drzé. Některé. Většina. Pokřikují na vás nepálsky a prokládají své pokřiky šišlavou angličtinou, která se sestává většinou z pojmenování možných věcí, kterými je sem tam nějaký turista obdaruje. Když nemáte bonbóny, zeptají se na tužku, pokud nemáte tužku, balónkem nepohrdnou.

    Pokračovat ve čtení

  • Čekání na nic Většina lidí v Bhaktaphuru vypadá, jako když na něco, nebo někoho čeká. Po důkladném sledování však zjistíte, že čekají na cokoliv, nebo možná kohokoliv. Bohužel, dost často na obzoru není nic a nikdo.

    Pokračovat ve čtení

     
  • Maminka z MananguBrzy ráno odcházíme z Manangu a asi o sto metrů výš procházíme malou osadou. Je období mezi monzuny, takže trekaři jsou na cestě. A proto i tahle maminka musí do práce. Hned u cesty má rozloženy předměty k prodeji. Korálky, náhrdelníky, sošky, výrobky z kůže a plíšků. Prosebně a s nadějí vyhlíží každého kolemjdoucího a nabízí své zboží. "Good price". Posléze dodává ještě nesmělé "Móning plajs".

    Pokračovat ve čtení

  • Hrdá Tato dívka je z Tatopani. Je typickým příkladem mladé, hrdé dámy. Svým postojem dává jasně najevo, že se jí nějaké problémy "třetího světa" netýkají, ačkoli nudle u nosu říká něco docela jiného.

    Pokračovat ve čtení

  • Sherpa
  • Písečná bouře
  • Večer nad Muktinathem
  • Sherpa
  • Pálení hrnců
  • Děti z Bhulbule
  • Čekání na nic
  • Maminka z Manangu
  • Hrdá