John Hunter: hra na světový mír

John Hunter je učitel na státní škole ve Virginii. Jednoho dne položil všechny světové problémy na překližkovou desku o rozměrech 150x150 centimetrů a nechal svou třídu čtvrťáků tyto problémy vyřešit.

Pokračovat ve čtení

Rodeo po Česku

V životě jsem neviděl, jak vypadá americké rodeo, když pominu několik náhodně shlédnutých dokumentů na Discovery Channels. Nevím tedy jak ve skutečnosti vypadá rodeo po 'americku'. Ale to naše, krásné, malé, 'střediskové' rodeo po česku, vypadá opravdu skvěle.

Pokračovat ve čtení

Proč nezdravit 'horolezci'

Pískovec pálí do dlaní a po čele se sune další kapka potu. Natáčím hlavu tak, abych zabránil její cestě do mého oka. Ležím a přivřenýma očima sleduju vrcholek borovice. Ani se nehne. Den jak vymalovanej. Nebe, kterému se neřekne jinak než „azůro“. „To bylo ale róbo“ otáčím se k ostatním.

Pokračovat ve čtení

Sebastianův fotopříběh

Fotopříběh se skládá z celkem osmi obrazů. Odehrál se během krátké chvilky na tribuně dostihového závodiště a ani ne tříletý Sebastian v něm hledá číslo řady ve které seděl a které si velmi oblíbil. Chodil od tabulky k tabulce a každé vlepil pusu, nebo jí alespoň něco pošeptal. Snad jen pro pozastavení se a zamyšlení nad tím, co je v životě důležité.

Pokračovat ve čtení

Buboši se nejedí

‚Ale fuj, tohle se přece nedělá.‘ babiččina ruka pleskla ruku malého Sebastiana, toho času jedním prstem zabořenou do jeho pravé nosní dírky. Tříletý lovec vytržen ze své dobrodružné výpravy za ‚bubošema‘ vzhlédl ukřivděně vzhůru k autoritě a zároveň velmi rychle schoval svou pravou ručičku se svým posledním úlovkem za svá záda.

Za pokrčeným čelem byl znát proud nesouhlasných a rozčílených myšlenek a všechny se týkaly různých nařízení a zákazů. Bylo vidět, že se malý klouček snaží zařadit tuto novou informaci typu ‚ co všechno se dělá a co se nedělá‘ mezi ostatní nesmyslná doporučení a rady dospělých z dřívějších dob.

Pokračovat ve čtení

Proč muži chodí rychleji než ženy

‚Mohl bys na mě počkat?‘ ozvalo se mi za zády a mně nezbývalo, než zpomalit své kroky. Žena si mě měřila pohledem, který naznačoval něco o neslušnosti a nevychovanosti, načež já svůj zrak sklopil, dávajíc tak najevo svůj stud. Lidem v pasáži nákupního centra se tak naskytl obraz, který muži pochopili a soustrastně pokyvovali hlavami směrem ke mně a ženy pro změnu zvedaly přísně brady a souhlasně kývaly směrem k mé ženě.

Pokračovat ve čtení

Školy zabíjejí kreativitu

Specialista na vzdělávání, Sir Ken Robinson zpochybňuje způsob, jakým dnes vzděláváme naše děti. Je znám svým bojem za radikální přehodnocení školských systémů na celém světě.

Pokračovat ve čtení

30 dní v podkroví světa IV.

Ráno nemohu dospat. Horko ze spacáku, který je připraven na teploty hluboko pod nulou, je otravné. Proužek světla, který dopadá skrz závěs okna, protíná prasklinu v omítce, která se táhne šikmo po celém stropě. Pohledem kopíruji klikyháky a prohlížím si mapy, které kolem praskliny vytvořili vlhko a plíseň.

Pokračovat ve čtení

30 dní v podkroví světa II.

„Ty vole sleduj!“ křičí můj kamarád z mokré čtvrtě. Otáčím hlavu a spatřuji velikého makaka, běžícího po římse hotelové budovy. Namířím kameru a snažím se zachytit ten velký, červený semafor, se zrzavým ochlupením, který právě mizí za rohem hotelu. Tak proto jsou tu na oknech mříže i ve vyšších patrech. Ty potvory nejsou líne dojít si pro kus žvance z několika kilometrů vzdáleného Swayambhunathu. Tak tomu říkám exotické ráno.

Pokračovat ve čtení

Zbynďa a jeho střevní problémy

„Tak co mladej? Jak si se vyspal?“ objemné tělo pána, který ležel na posteli u okna, se nadzvedlo a hadička spojující igelitový sáček s jeho břichem se nebezpečně napjala. V hubě mám jak v polepšovně, víka ne a ne udržet otevřená a tupá bolest obšťastňuje můj podbřišek.

Pokračovat ve čtení

Kterak si důchodci vyřizují účty

Nábřeží zalité pozdně odpoledním sluncem, banda racků na náplavce rvoucí se o kus žvance, houkající parník s turisty pomalovaný reklamou na pivní mok a do toho se občas ozve projíždějící auto se svým ‘žžžššš dururudururdurur‘, to jak z hladkého asfaltu přeskočí na dlažbu z kočičích hlav. Kočičí hlavy. Autor tohoto pojmenování musel být pořádný cynik.

Pokračovat ve čtení

O Kamilovi a strachu z létání

‚Kdyby přišel, a řekl: ‚Kamile, teď to budu potřebovat trochu srovnat, takže se nelekej.‘ ale to on ne. Bez jediného varování jsem se ocitl o dva metry výš než kolegyně Spáčilová, která seděla na levé straně letadla.‘

Kamilovi se při vzpomínce na tento strašlivý zážitek orosilo čelo a zvedl se mu žaludek tak, jako by jej prožíval znovu. Řeč byla o bezohledném pilotovi, jenž si dovolil bez předešlého upozornění manévrovat s letadlem, ve kterém Kamil seděl. Dle něj samozřejmě nemanévroval proto, aby přistál bezpečně na ruzyňském letišti tak jako mnohokrát předtím, ale bezpochyby jen proto, aby Kamilovi zpestřil jeho poslední chvíle v letadle.

Pokračovat ve čtení

Protože paní pokladní

Malé děti jsou našimi radostmi. Zvláště pak ty naše. A úplně nejvíce ty z našich, které se snažíme vychovávat a od kterých jsme vychováváni.

‚Neeeee!!!‘ srdce se mi zastavilo a na čele mi naběhla žíla. Výkřik sevřel mé hrdlo a mé hlasivky začaly diskutovat o tom, které že důchodové připojištění je nejlepší a jestli není trochu pozdě na jeho uzavření, protože se zdá, že čas jejich odchodu na zasloužený odpočinek právě nastal.

Pokračovat ve čtení

Fenomenální kytarista Sungha Jung

Mezi mé koníčky patří hra na kytaru. A tak jako ve všem, smažím se stále své dovednosti v této oblasti zlepšovat. Nutno říci že ne příliš úspěšně. Mé samostudium spočívá i v tom, že vyhledávám na internetu videa těch, kteří toto umění ovládají. Někteří z nich dokonce dávají soukromé hodiny (i já jsem si nějaké objednal). To na co jsem ale při svém hledání narazil zhruba před rokem mě skutečně posadilo na zadek.

Pokračovat ve čtení

Jak jsem potkal Einsteina

„Mohl by sis dojít k holiči." navzdory všemu co kdy napsal Havránek s Jedličkou, toto byla věta rozkazovací. Ženatí muži mé tvrzení chápou a jazykovědci by se měli zamyslet, zda by se skladba věty a hlavně pak její kategorizace neměla přehodnotit a zohledňovat i kontext, ve kterém byla vyřčena. Možná by stačilo zohlednit, že byla vyřčena manželkou.

Pokračovat ve čtení

30 dní v podkroví světa I.

Slunce se prodírá škvírami v prknech lodžie a otravně se dobývá pod má víka. Přetahuji spacák přes hlavu a snažím se najít nejméně otlačenou část svého těla, kterou bych nasunul na tvrdá prkna lodžiového ležení. Hlava je v pořádku, jen v puse mám jak v polepšovně. Včerejší večer jsem hostil majitele lodžie Khurkuri rumem a místní whisky a dětem jsem kupoval Coca-Colu.

Pokračovat ve čtení

Proč se zásadně neptám na cestu

A neměli bychom tady zahnout doprava?‘ lehká nervozita v hlase mé ženy prozrazovala, že důvěra v mé navigační schopnosti poněkud klesla. Jedna hodina v noci, kol dokola tma, lehký vánek, temná ulička a cedule nesoucí hrdě název obce, kde se právě nacházíme: ‚Choisy-en-Brie‘. Naše situace nebyla nikterak černá. V nádrži odhadem více jak třicet litrů benzínu, lahev teplé kofoly, dvě bagety od oběda a čtyřletá dcera na zadním sedadle spí spokojeně ve své sedačce.

Pokračovat ve čtení

Proč když kutím, se druzí smějí?

Ne, že bych snad neuměl zatlouct hřebík, vyvrtat díru do panelu, nařezat metr dřeva, nebo opravit jaderný reaktor. Prostě všechny tyhle věci, které moje manželka a spolu s ní manželky mnoha ostatních mužů, považují za samozřejmé dovednosti svých nemožných manželů, do puntíku ovládám. Snad jen na opravu toho reaktoru bych si vzal k ruce manuál. Ale věci se někdy přihodí tak, že člověk při takových úkonech vypadá jako ten největší trouba.

Pokračovat ve čtení

GraphicButton: .NET Compact Framework Control - jak to nefunguje

V minulém příspěvku jsem popisoval tvorbu vlastního ovládacího prvku, 'GraphicButton'. Ve svém obchodním řešení jsem potřeboval mnoho takových ovládacích prvků a když si představíte, že pro každý typ musíte vytvářet tři obrázky (pro každý stav jeden), přestává takové psaní být zábavou a stává se otročinou, při které otevíráte obrázek ve Photoshopu, převádíte jej do černobílé (stav 'disabled'), pak opět otevíráte a zjasňujete barvy a zdůrazňujete světla (stav 'pressed'). Zkrátka zkusil jsem metodu, se kterou bych vás rád seznámil a varoval vás před ní. Tudy skutečně cesta nevede.

Pokračovat ve čtení